Časová osa

14. století

15. století

17. století

18. století

21. století

1338

Český král Jan Lucemburský povolil měšťanům Starého Města pražského zřídit samostatné sídlo městské samosprávy. Bylo to dovršení snahy o „nezávislost“ – procesu, který začal již o století dříve. Hybnou silou byl bohatý staroměstský patriciát, snažící se podle norimberského vzoru prosazovat svá práva a postavení.

1364

Gotický dům Volflina (či Velfa) od Kamene byl první částí vytvářeného Rat Hausu tedy radničního domu, k němuž v roce 1364 přibyla také věž - důležitý symbol bezpečnosti a moci, snadno z daleka viditelný uprostřed náměstí. V každé radnici zasedal soud. Proto zde nesmělo chybět ani vězení pro provinilce a kaple pro členy městské rady, aby soudili spravedlivě a zodpovědně.

1381

Postupně se věž radnice vylepšovala. Roku 1381 byla postavena arkýřová kaple za účasti Parléřovy huti.

1410

Královský hodinář Mikuláš z Kadaně vytvořil ojedinělý hodinový stroj, který byl zajímavý tím, že v multikulturním městě, kterým Praha bezesporu byla, umožnil číst čas různými způsoby.

1422

Smrt radikálního husitského vůdce Jana Želivského. V historii Pražského orloje se neobjevuje žádný záznam o jeho poničení v době husitských nepokojů.

1458

Jiří z Poděbrad zvolen na radnici českým králem.

1459

Z historického záznamu Bohuslava Hasištejnského z Lobkowitz je prokázána existence a funkčnost astrolábu Pražského orloje.

1490

Orloj byl vylepšen a opatřen kalendářní deskou od Mistra Hanuše. Kalendářní deska se vždy o půlnoci ručně posunovala na další den. Orloj vylepšen také o figurku Smrtky.

1530

Do roku 1530 se o orloj staral Jakub, zvaný Čech, snad syn mistra Hanuše (Jana Růže).

1552

Byl jmenován správcem orloje Jan Táborský z Klokotské Hory.

1557

Spis Tadeáše Hájka z Hájku „Oratio de laudibus geometriae“ Řeč o chvále geometrie, kde je zmiňován jako vynikající učenec matematiky na pražské univerzitě také Jan Šindel. Rukou neznámého autora v latině připsáno “který zhotovil a vystavěl orloj Starého Města pražského“.

1566

Orloj byl plně mechanizován, včetně otáčení kalendářní desky.

1570

Jan Táborský z Klokotské Hory dokončil „Zprávu o orloji pražském“.

1587

Radní Starého Města pražského nechali opsat formou svázané knihy Zprávu o orloji pražském Jana Táborského pro následující orlojníky či správce orloje. Ti měli možnost připisovat do knihy své poznámky. Poznámky se později staly velmi důležitým zdrojem informací.

1621

V radniční šatlavě byli vězněni a v roce 1621 popraveni předáci stavovského povstání proti Habsburkům.

1629

Záznam o opravě orloje bez uvedení detailů.

1659

Oprava orloje, při které byly pravděpodobně instalovány vnější dřevěné pohyblivé figury. Při této opravě také vznikl otáčivý systém měsíční koule na astrolábu.

1784

Po spojení měst pražských Josefem II. do jednoho celku v roce 1784 se radnice stala sídlem magistrátu Královského města Prahy.

1787

Při rozsáhlé opravě radniční budovy byl učiněn návrh na odstranění orloje a vyhození hodinového stroje do starého železa. K likvidaci orloje naštěstí nedošlo.

1791

Orloj byl zachráněn díky opravě hodinového stroje podle návrhu prof. Antonína Strnada. Práce prováděl hodinář Jan Landesperger.

1848

Ludvík Hainz, pražský hodinář, začíná spolupracovat na údržbě orloje.

1857

Hodinář Jan Prokeš prostudoval při svém pobytu v Praze stroj orloje a vytvořil jeho malý funkční model. Zároveň městské radě nabídl realizaci opravy celého orloje.

1864

Vyhlášena veřejná sbírka na opravu orloje. Zároveň byla ustavena komise města Prahy pro znovuzřízení orloje.

1865

Josef Mánes začal pracovat na nové kalendářní desce.

1866

Opravený orloj byl uveden do chodu 1.1.1866. Při opravě bylo zachováno co možná nejvíce z původního stroje, zároveň byl však přidán velký moderní chronometr, který chod stroje řídil. Chronometr s Denisovým krokem byl instalován pro předávání impulzů hlavnímu stroji.
18. srpna slavnostně odhalena deska Kalendária. Autorem malíř Josef Mánes

1880

Mánesova deska Kalendária vyměněna za kopii. Autorem malíř Emanuel Krescenc Liška.

1882

Firmou Hainz přidána figurka kokrhajícího kohouta. Poprvé byla spuštěna 31. prosince 1882. Spolu s mechanickým kohoutem byly vytvořeny i píšťaly s měchem pro napodobení kohoutího kokrhání.

1945

V posledních dnech 2. světové války byla Staroměstská radnice nacisty poškozena. Požár zničil východní křídlo radnice, včetně městského archivu. Také Staroměstský orloj byl těžce poničen. V žalostném stavu byl stroj orloje, shořely figurky apoštolů, zasažena byla vnější výzdoba orloje.

1948

Chod orloje byl opět spuštěn s novými figurami apoštolů od Vojtěcha Suchardy. Zároveň byl zvonící a bicí stroj nastaven na středoevropský čas.

1957

Oprava orloje, při níž byl do chodu uveden tzv. čtyřiadvacetník, ukazatel staročeského času.

1962

JUDr. Stanislav Macháček upozornil na nový důkaz vedoucí k předatování vzniku pražského orloje

1976

Všechny originály plastik, které dosud zdobily orloj, byly nahrazeny kopiemi. Originály jsou umístěny v Muzeu hl. města Prahy.

1979

Při opravě orloje byla nově upravena spodní deska astrolábu a obnoveny všechny její části ve správných barvách a rozměrech, včetně soumrakové kružnice.

1993

PhDr. Zdeněk Horský podal jasné důkazy a argumenty, kterými zdůvodnil zadatování vzniku Staroměstského orloje k roku 1410.

1994

Oprava orloje a restaurátorské práce pod vedením Otakara Zámečníka.

2005

Oprava orloje a restaurátorské práce, při kterých byl celý orloj rozebrán a některé hodně poškozené díly vyměněny. Zároveň byly restaurovány vnější figury na orloji ak. malířem Jiřím Matějíčkem.