Historie

Staroměstská radnice byla založena roku 1338 na základě privilegia českého krále Jana Lucemburského a je nejstarší pražskou radnicí. Jejím jádrem se stal dům měšťanského kupce Wolflina od Kamene, který byl záhy po zakoupení městskou správou pro potřeby radnice přestavěn. Došlo i k úpravě původní věže Wolflinova domu. Byla nastavěna do dnešní výšky a na její vrchol byl dosazen hlásný, který měl dohlížet nad bezpečností města.


Roku 1410 byl Wolflinův dům opatřen staroměstským orlojem. Na základě výpočtů astronoma Jana Šindela byl vytvořen hodinářem Mikulášem z Kadaně. Výjimečný stroj byl později zdokonalen a zasazen do velmi náročné gotické architektury.


V dalších letech byla radnice několikrát rozšiřována, takže na konci 15. století se skládala již ze tří původně měšťanských domů. V jejich interiérech byly vybudovány úřední síně, které měly výpravností architektury i výzdoby ohromit každého, kdo do nich vstupoval. Nejvýznamnější z nich byla stará radní síň, dodnes zachovaná, vynikající bohatě řezaným trámovým stropem s renesančními malbami. Přestavbou prošlo i východní křídlo směrem do náměstí, kde byl ze starších síní vytvořen veliký reprezentační sál s gotickým klenutím. A právě zde byl roku 1458 zvolen Jiří z Poděbrad za českého krále.
Staroměstská radnice dostala v 15. století i nový, pozdně gotický vstupní portál, do kterého byla roku 1652 vsazena monumentální barokní vrata. Významným prvkem radniční fasády je i trojdílné okno s nápisem PRAGA CAPUT REGNI. Za ním se dnes ukrývá svatební síň.


Další staletí ráz Staroměstské radnice příliš nepozměnila. K výraznějším úpravám došlo až za císaře Josefa II. roku 1784, kdy bylo přepatrováno východní křídlo naproti Týnskému chrámu a na místě gotického sálu, který pamatoval volbu Jiřího z Poděbrad, vzniklo několik kanceláří. Takto upravená, umělecky již nepříliš hodnotná část Staroměstské radnice byla posléze ve 30. letech 19. století zbořena, aby uvolnila místo novému, mnohem rozsáhlejšímu radničnímu křídlu. To bylo vybudováno v novogotickém slohu v letech 1838 - 1848 podle návrhu architektů Pavla Sprengera a Petra Nobileho. Nově vzniklé křídlo, honosící se bohatě členitou fasádou s náročnou sochařskou výzdobou, se svým uměleckým významem brzy zařadilo mezi významné symboly Prahy.


Ve 20. století představovala Staroměstská radnice již velmi rozlehlý komplex několika budov. Křídlo jižní, dodnes zachované, bylo tvořeno souborem pěti středověkých domů. Směrem do náměstí stálo křídlo východní, novogotické. Tento stav narušila druhá světová válka.
Během pražského povstání 1945 se radniční budova stala jedním z center protifašistického odboje a jako taková byla nacisty ostřelována. Poslední den druhé světové války, 8. května 1945, čelila radnice nejprudšímu útoku. Ocitla se v plamenech, které nemohli obránci budovy uhasit. Požár zcela zachvátil novogotické křídlo, jehož interiéry vyhořely. Z něj se požár rozšířil na domy jižního křídla i věž, jejíž střecha shořela. Byla vypálena kaple, velké škody byly napáchány na architektuře orloje a byl zničen i nejstarší pražský zvon z roku 1314.


Po válce byla obnovena architektura jižního křídla, novogotické křídlo bylo strženo a na jeho místě byl později vysazen parčík. Funkci pražské radnice převzala Nová radnice na Mariánském náměstí. Staroměstská radnice dnes slouží jako reprezentativní budova, kde pražský primátor přijímá nejdůležitější návštěvníky města Prahy.